Vynášení Morany

Vynášení Smrtky nebo Morany je starodávná tradice, která se ze starých slovanských časů někde dochovala až do dnešní doby. Pro naše předky byl rituál vynášení zimy a vítání jara velmi významnou událostí.

S touto tradicí byly děti po celý týden seznamovány. Nejdříve jsme společně shlédli pohádku Chaloupka na vršku - Jak se Anička bála smrtky. Domluvili jsme se, že také my vyrobíme Moranu, která s sebou odnese i poslední závan zimy. Z přírody jsme si donesli pohozené klacky a děti           z domu přinesly seno, slámu, stará trika a vejdumky. Také jsme šli prozkoumat, jestli je v potoku dostatek vody, aby nám Morana mohla odplout. Společnými silami jsme si Moranu vyrobili, vyzdobili a jako korále jsme použili vyfouknutá vejce  - vejdumky (prázdné skořápky, ve kterých už není život). Dále jsme se seznámili s básničkou, se kterou budeme Moranu vhazovat do potoka. V pátek nastal ten pravý čas. Za doprovodu říkanek jsme ji donesli ukázat školákům a také na obecní úřad, aby všichni věděli, že jsme se snažili udělat maximum proto, aby mohlo přijít jaro do vsi. Poté jsme se vydali k potoku, kam jsme Moranu vhodili. Snad ji voda brzy odnese pryč jako symbol překonání zimy. Do školky jsme si přinesli vrbové proutky, na které děti uvázaly pentličky. Zdobí nám prostor společné chodby budovy školy.

ZIMO, ZIMO, TÁHNI PRYČ,

NEBO NA TĚ VEZMU BIČ,

ZATAHÁM TĚ ZA PAČESY,

ZA TY HORY, ZA TY LESY,

AŽ SE VRÁTÍM NAZPÁTEK,

SVLEČU ZIMNÍ KABÁTEK.